Fušuju do Rowlingové.

5. února 2013 v 14:49 | M.*^^ |  Spisovatelčím
Ano tohle jsem sesmolila já osobně(!). Ale jelikož nesnáším když si Harryho někdo změní od základů (a to tak že buď píchá s Ronem nebo s někým jiným) je mi fakt na zvracení, tak sem zachovala postavy a maličko děj. Jsem si toho vědoma, neukamenujte mě!

Albus seděl v kanceláři, lokty opřený o pracovní stůl zející novotou. Byl to jeden z mála masivních kusů nábytku, v místnosti. Prsty měl spojené, jak bylo jeho dlouholetým zvykem. Vypadal jako by byl hluboce zamyšlený, a přesto problém nad kterým zrovna bádal, působil dojmem o nic důležitějším, než byla barva jeho ponožek. Byl zjevně netrpělivý, víčka měl stisknutá pevně k sobě. Jediným rušivým pohybem byl jeho dech, který prozrazoval, že ředitel žije. Jemný pohyb hrudníku zřetelně narušoval kamenné vzevření. Místnost byla zahalená pod rouškou ticha. Mladý fénix Fawkes oklováváním slonovinové kosti narušoval téměř posvátné ticho místnosti. Ale i fénix byl zjevně neklidný. Stejně jako jeho pán se soustředil na něco, co naplňovalo místnost energií a silou zároveň. Velké pozlacené hodiny na druhé straně pracovny odbily půlnoc. "Už je na čase. Dorazil Albusi. Je u Zapovězeného lesa." promluvil ostrým, povýšeným hlasem obraz, který visel za ředitelovým křeslem. "Děkuji Philiasi. Zřejmě našeho přítele půjdu přivítat, než stačí dorazit do školy." odvětil klidně Bumbál a konečně otevřel oči, ale viditelně se ještě neměl k odchodu. "Pospěšte si Brumbále," zakrákal po chvilce ticha bývalý ředitel Bradavic, který se na obrazu mračil víc než obvykle "nebude tam čekat věčně.


"Ano." Odpověděl stroze Snape. " Ale na začátku jsem měl dojem, že se mnou nechcete ztrácet čas." Odsekl a bylo zřetelně znát, že se mu vracelo sebeovládání, přesto se zarputile snažil, aby to nevyznělo příliš drze nebo nemístně.
"Máte pravdu, Severusi. Nechtěl jsem tu s vámi diskutovat. Tak k věci. Co chcete? Zeptal se ledově Brumbál a pohlédl na Severuse, který jakoby se pod jeho pohledem zmenšoval.
"Ten kámen. Vím, že ho máte. Ten večer, v Godrikově dole ho Pán zla nenašel. Tam vtrhl ten šmejd, Šedohřbet, prý našel, co jsme všichni hledali. Že prý má tu holku. Jenže to zvíře není zrovna opatřeno citem. A potom….."
"Vaše osobní spory mě nezajímají!" okřikl ho Albus ostře.
"Samozřejmě, pane." Zavrčel Snape.
"Pokračujte," vybídl ho Brumbál "prosím." Dodal a zdálo se, že pomněnkové oči má zalité slzami.
"Není to lehké, že?" utrousil uštěpačně Snape a pohlédl svému někdejšímu profesorovi do očí.
"Není lehké přiznat si, že vaše sestra, vaše milovaná Ariana, pomáhá Pánovi zla. Není jednoduché si přiznat, že ho až za hrob …."
"Dost!" zahřměl Brumbál a jeho modré oči se zbarvily do černa. "Nepřišel jste mi doufám promlouvat do duše, Severusi. Pokud ovšem ano, myslím si, že už můžete jít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama