Září 2012

Rub a líc věci.

24. září 2012 v 20:31 | M.*^^ |  Co mě sere
Holčičky, slečny, ženy, matky a babičky. Obecně si myslím, že ženy jsou důležité. Vlastně rodí děti,což je docela záslužná činnost, když vezmeme v úvahu, že těmi dětmi jsou i muži. Kluci, chlapci, otcové a dědečkové. Jak .. eh dojemné. Táta přece ochrání svou malou holčičku. Dědeček ji nadevše miluje a své vnoučky učí to co učil jejich otce. Takhle to vypadá, že svět je vlastně udělán celkem důmyslně. Jen si to vezměte. Muži a ženy se navzájem milují a pak milují své děti. Všichni si celkem spokojeně žijí.
A teď zabrousíme do temnější postraní uličky života a na kouknem na tenhle idelickej vztah ještě jednou. Holčičky, sprosté jako malí dlaždiči nadávají a v parcích si balí cigarety. Slečny bez cigára pomalu nevyjdou a na každém kroku je pronásledují - zdobí - tuny make-upu. Některé matky si svých ratolestí neváží tak jak by měly, přestože musím uznat, že někdy to jde možná trochu ztuha. I když víte, že jste to dítě porodily a vlastně i takhle vychovaly. Babičky pracují, aby měly alespoň nějaké peníze, když nepočítám mizerně malý důchod a na vnoučata, která v pozdějším věku stejně ani nezajdou,si čas hledají poněkud těžko.
Ani muži nejsou svatí. Chlapci už v 6-ti letech koukají na porno a přijdou si šíleně dospělí. Otec to ovšem neví. Pokud se totiž nehádá se svou drahou polovičkou, nebo nevysedává v hospůdce, je příliš unavenej na to řešit problémy. Nebo přijde a vyřeší si to ručně. Pokud se tedy otec v domácnosti nachází. Dědeček s babičkou chodí svorně do práce. Zbytek volného času stráví sledováním zpráv, při kterých nadává na dnešní dobu a vlastně na všechno co může.
Nechápejte mě špatně. Rozhodně nejsem pesimista, ale jen sem měla chuť shrnout fakta. Nepochybuju o tom, že se to někomu nebude líbit. Stejěn na vás nezáleží. Jsou prostě rodiny typu 1 a typu 2. Nemůžete říct, že některých je víc a některých je míň. Prostě to tak je a já měla potřebu vnutit světu to, co všichni ví. To co je všem známé. To co se ale neříká tolik jak by se mělo. A proč taky, že? Říkat to nemá smysl o nic větší než to napsat. Lidi si jenom stěžují. Na špatné manželství, na svoje děti a na společnost kolem. Tak co kdyby se s tím sakra něco pokusili udělat? Všichni?
Heh.

Přestaňte, zabíjíte je!

23. září 2012 v 21:09 | M.*^^ |  Fantazíruju
Věřím. A věřit se dá na lecost. Vlastně i v kohokoliv.
Nebudu tu opakovat, co již bylo řečeno. Stejně se tomu ale nevyhnu. Petr Pan. Překvapilo mě, kolik lidí neví, že tahle hláška pochází z Petra Pana. Po pravdě, film miluju z velké části, kvůli hlavnímu hrdinovi, který nikdy nechtěl dospět. Také nikdy nedospěl. Z části to tu píšu, jelikož mu závidím a z části proto, že mi přijde vůči filmu důstojné to zmínit. Víra hory přenáší, jak se říká. Nemyslím si o tomhle rčení či co to je nic publikovatelného už jen z hlediska fyzikálního významu. Né, že bych fyziku měla ráda, ale ráda se šťourám ve významech slov. Ale to je jedno. Víra, nehmatatelná síla, tu prostě je, byla a bude. Doufám,že bude. Je to něco životně důležitého. Viděli jste HP? Harry měl svého patrona,jelena. Musel myslet na nějakou šťastnou vzpomínku a jednoduše věřit. Patron ho zachránil bez mrknutí oka. Že jsem jenom bláznivá holka? Že věřím na Pottera? Proč bych neměla? S vírou jak v nadpřirozeno tak ve šťastný konec se přece jen žije aspoň o maličko líp. Teda mě jo.
Když si stále opakujete, že věřit v něco je stejně hloupé a nedůstojné vašemu věku, utopíte se. Bude plácat rukama, ale nakonec vás to přestane bavit. Ztratíte víru, nebo vůli, žít. Nejsem zastánce Boha. Jsem na to svým způsobem hrdá. Ateistka jako vyšitá :D . NEodsuzuju věřící, i když na ně mám svůj názor. Značně předpojatý,ale mám. Tak prosím nekritizujte, je to můj názor. To,že někoho odsuzuju a vy za to odsoudíte mě nejste o nic lepší než já. Tak to by bylo k tomohle.
Jsem pověrčivá. Nikdy neůžete říct, že víly nejsou. Protože vždycky, když to řeknete umře jedna víla. Víly jsou přece tak kouzelná a zdánlivě neskutečná stvoření. Ať už jsou dobré nebo zlé. Děti potřebují věřit na víly. A vy je svým názorem zabíjíte. Stejně jako zabíjíte všechny bytosti, nebo věci na které buď z vlatního přesvědčení nebo z vlastní hlouposti nevěříte.

Lidé potřebují věřit. A víly nesmí umírat. Nezáleží na mě, záleží na nás. Věřte si! Věřte na víly a ony, ať jsou hodné nebo zlé se vám odvděčí. Ony musí existovat. Věřte.

Zvrácená doba lajků.

9. září 2012 v 19:59 | M.*^^ |  Co mě sere
Jo. Nakreslím obrázek a vyfotím si ho. Samozřejmě vrcholové dílo,hodno obdivu jest. Dám si fo na fejs. To budou čumět. "Trvalo mi to hodinu. Krituzujte. Snaha byla. " tak zní komenátř k fotce. Už jen čekat na lajky. Přátelé, neb spíš fb přátelé, hned píšou jak se mi to povedlo. Co na tom,že oko je nepřirozeně křivé s koutkem protáhlým a značně podivným. Sebevědomí stoupá. Jes. Nějakej debil mi tam napíše, že to vypadá spíš jako pětiminutová práce. Jak si to dovolil? o.O Oči na vrch hlavy. Okamžitě odepíšu ať nekritizuje.
Logika? Vystřeluje mi ruka a zhluboka dýchám,abych se nerozkřičela. Jsem maximálně iritovaná (miluju to slovo :D ). Co ty holky čekají? Když si napíšou kritizujte a pak peskujou každýho,kdo nenapíše "To je ale krásný". Nemusí ani napsat kritizujte,vždyť zveřejní svoje dílka ostatním. S kritikou počítat prostě musí. To je jako s jejich fotkama. Holka,která má buď hodně přítel na fejsu nebo lajkuje fotky ostatních tak oni jí to oplatí. Stejně tak jako když si napíše "Jsem hnusná,ale jiná nebudu." Čekají na "Néé,jsi přenádherná." nebo "Zlato závidím ti krásu." Já mám vždycky chuť napsat "Jo seš šereda,spokojená?!". Fakt se držím,abych nebyla hnusná. Tak raději nepíšu nic a lajknu jen fotky,které se mi líbí. Tím spíš si pak vážím lajků,které dostanu né za odměnu,ale kvůli fotce. V dnešní době se krása fakt měří počtem lajků na profilovce. Zvrácená doba.

M.-.-

ŠÍleně spokojený nedospělí.

7. září 2012 v 20:34 | M.*^^ |  O mě, pro mě,za mě
Ano, už jsem na střední škole. To neznamená to, že jsem dospělá!
Ano, stýská se mi po základce. Slzy z člověka nedělají dítě!
Ano, změnila jsem se. Ale jsem to pořád já!
Ano, mám opravdové přátele. Na nic si před nimi nehraju!
A ano, dospěla jsem. Což neznamená, že se můj život změnil.

Možná vám přijde příšerné, že tohle tvrdí čerstvá prvačka a bezejmenná patnáctka. Přitom jak směšně to celý vyzní. Dospěla jsem. Fíha. Ne, nepřipadám si dospělá tak, jak tohle slovo zní. Nepřipadám si chytrá, rozumná a nedělám to, co bych měla. Přesto jsem dospěla. A můžu to říct s klidným svědomím. Dospělost pro mě není určitá vyzrálost ve smyslu, jaký si představuje většina náctiletých děcek, mezi které se hrdě řadím. K dospělosti, kterou jsme asi všichni tak do těch šesti let vnímali, jako určitou neomylnost rodičů mám asi tak daleko, jako k tomu stát se baletkou :D .
Myslíte si, že dospělost znamená cigára, chlast a sex? Občanka? Dovršení 18? Prosimvás! Teď se zamyslete. Dospělí jsou jen kvůli jejich věku takto označováni? Ne. Dokáží se postarat o sebe i o nás. Rodiče. Dospělost se nedá nahnat líčením, chlastem a silnýma řečma.

Opustila jsem základku. První den na střední úspěšně obrečela a odpoutala se od učitelů, kteří nás vodili za ručičky. Jsem hrdá na svou základku. Jsem hrdá na učitele, možná proto jsem taková, jaká jsem. Jsem hrd na prostředí, ve kterém žiju. Jsem to prostě já. Se vším všudy okolo mě. Odešla jsem a BUM! Stydlivost ve větší míře odpadla. Dokážu říct svůj názor a mám určité představy o budoucnosti. Utužilo se moje přátelství se spoustou lidí. A já jsem za to strašně ráda. Originalita, vždycky mnou prosazovaná věc. Teprve teď jsem jí přišla na kloub. Jsem relativně šťastná. Všechno je přece jen relativní nebo ne? :)
Nakonec stále jsem šílená, praštěná a naprosto nepochopitelná. To patří k věku ne? Můžu říct "JSEM SE SEBOU SPOKOJENÁ! " No můžete to říct taky? Ne?! Tak kdo je víc? :D Jsem stále dítě. Doufám ,že budu co nejdéle. Není důvod chvátat. Dospělost přijde. Vždycky. Bohužel. Nebo bohudík? Né, nechci dospět.

Vidíte to? Pořád jako malá :D

M.-.-