Pod sebou peklo, nahoře nebe!

17. července 2012 v 20:02 | M.*^^ |  Spisovatelčím
Stála uprostřed obrovské louky. Obklopená stébly trávy,která jí dosahovala asi do výše kolen. Její nepřítomný výraz hleděl ku předu. Co tam viděla? Nebo dokonce koho? Její oči odrážely částečně nebe,na kterém stahovala obrovská,temně modrá mračna,částečně zemi,která byla součástí všeho a zároveň ničeho,ale největší částí ponuře zelená stébla trávy,která ji obklopovala a jemně ji šimrala na nohou. Vítr se jí silně opřel do vlasů. Tráva kolem ní se rozvlnila v podivném tanci všech a zároveň nikoho. Oblaka se dala do pomalého,téměř neznatelného pohybu. Zem se neznatelně zachvěla. Ale ona stála dál. Nepřítomný pohled pohlcoval okolní svět. Další poryv větru. A další. Slunce na chvíli vykouklo zpod mračen zahalujících oblohu. Krajina měla své temné kouzlo. Né však větší než ona. Její oči se zalévaly slzami,které nemohly vytrysknout na povrch. Sklonila hlavu,aby jí nebylo vidět do obličeje. Ústa jí rozšířil úsměv. Najednou zaklonila hlavu a rozesmála se. Šílený smích umocňovaly uslzené oči a vítr,který cloumal stébly trávy. Stromy by mohl lámat jako sirky. Stromy tu ale nebyly. Žádné. Najednou klesla na kolena. Konečně věnovala pohled rozzlobené obloze. Vydešeně se rozhlédla kolem sebe. Nic. Nikde. V její tváři se vystřídalo zděšení,které následoval znova TEN úsměv.

"Zvykni si na to, že máš jenom sebe. Pod sebou peklo a nahoře nebe."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sad Gothic Sad Gothic | E-mail | Web | 18. července 2012 v 16:26 | Reagovat

Máš na mém blogu hodnocení. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama