Ohlídnutí, pohled zpět a zase sem.

28. prosince 2013 v 12:26 | M.*^^ |  Fantazíruju
Zatraceně slabá vůle,výdrž,zodpovědnost téměř nulová a přesto jsem stále tady. Sedím v obýváku a kousek ode mě stojí rozzářený stromeček a Janek Ledecký mi tu vnucuje myšleku "..sliby se maj plnit o Vánocích...". Ještě nedávno bylo léto, končil školní rok a já nevěděla co si počít s dvěma měsíci volna. Bum a bylo tu září. Další problém, něvěděla jsem co si počít ve škole. Nudil mě každý den. Všechny byly stejné. A najednou už jsem přemýšlela, co koupit k Vánocům, které pro mě postrádaly fakt důležitou věc - sníh. Tu bílou nevinnost jaká už se pár let se svátky ne a ne dostavit. Pak tu bylo 20. a moje nejmilejší školní Vánoce, které se snad každoročně povedou a jsou pro mě něco jako nejmilejší tradice. Vánoční nálada se né a né dostavit. Místo ní se objevil mě už známý strach z toho, abych u stromečku projevila dostatečnou radost z dárků. Asi je to divný, ale tenhle rok jsem o dárky nějak moc nestála. Přála jsem si sníh, hořící svíčky,..a dárků jenom pár (klidně i doslova). Radost se jako každý rok dostavila, Štědrý den byl u konce. Jenom mi občas vrtá hlavou,že den na který se těším celý rok je tak rychle pryč. Celý rok utekl. Možná bych si ještě dokázala vzpomenout na loňské Vánoce, i když přiznávám, že mi možná malinko s letošními splývají. Co to je rok? Zatraceně málo času.
Co budu dělat za pár let? Co si počnu, když těch pár let tak rychle utíká? Budu tu sedět na gauči ještě za 10 let? Budou babička s dědou stále sedět v kuchyni a dohadovat se? Budu jednou dělat něco co mě bude naplňovat,bavit,vydělávat velký prachy a splnim si svůj sen? Někteří lidé svojí budoucnost plánují, jiným ji naplánovali rodiče, někdo už prostě má jasno. Ale co já? Nedokážu plánovat, když nad tím přemýšlím zjišťuju,že jsem asi exot, kterého nic nebaví. Cestování a pěknej byteček se mi sám nezaplatí, ale já nechci dělat práci jen kvůli penězům. Co mají dělat exoti, kteří se bojí jen o budoucnosti přemýšlet, jelikož je děsí ta černá díra co mají před sebou?
Ještě nic řešit nemusím! Ono to nějak dopadne. I když je to nezodpovědnost. 31. všichni budou chlastat, zapomenou na svět, budou házet kolem plno hořících, svítících věcí, jíst hromady chlebíčků, nebo jen zasednou k televizi a budou se smát nad dlouho připravovanými scénkami přímých přenosů a nebo nadávat jako děda, že "V tý televizi zas nic nedávaj, jenom samý kraviny,kdo se má na to dívat?!" . Idilka toho, že 2014 přinese něco novýho, lepšího a že se něco změní je přece svým způsobem tak naivní a krásná nebo ne? A i když už nebudu sedět u stromečku a celou noc převlíkat moje vlastnoručně udělané papírové panenky a snažit se vydržet do ohňostroje, při kterém sem si vždycky maximálně mohla zapálit prskavky..nepřijde mi, že by to bylo zas tolik let zpátky, co jsem Silvestra trávila takhle.
Jestli je to sentimentálnost toho, že už další rok končí, nebo fakt víra, že s tím novým přijede princ na koni, ještě lépe na motorce, každopádně měla bych Vám asi popřát něco hezkýho. Asi i omluvit se za to jak "pravidelně" píšu a plno dalších věcí napsat, ale nechce se mi.

Tak se (s)mějte.
 

Možná, že se znovu vidíme.

16. července 2013 v 19:35 | M.*^^ |  Tlachám
Po dlouhé době (tuším symbolický rok to bude) jsem zpět. Zase se projevila moje slabost začít s novým a naprosto neotřelým blogem. Po celkem hodně pokusech o nejúžasnější desing všech dob, který bude zároveň jednoduchý a přehledný jsem tak trošku nechtěně zavítala na starou bloggin. A zastesklo se mi. Dokonce do té míry, že jsem už nový blog zavrhla a plánuju ho co nejdříve zase zrušit. Stejně tam není ani tečka. Desing, který měl být neotřelý jsem (pro změnu :D ) zavrhla a šoupla sem to co právě můžete vidět. Konečně netrvalo to dýl než 10 minut. Jo prostě se mi to takhle líbí.
Mé blogové dítě (nikdy nechci děti! protože přece jen dítě nemůžete oprášit :D ) je znova oprášeno a na nějaký čas, nemůžu vám slíbit jaký, ale doufám,že tentokrát mi to vydrží, se bude mít čile k světu. Možná, že trošku povyrostlo, možná, že bude mít ty nejbožejší prázniny a možná... Možná. Možná se s vámi zase začne dělit o to co Em (čti M.) bude provádět. A možná, že už se mi po tom stýskalo.
Tenhle článek je vlastně o ničem, takže vás nebudu už trápit, protože si určitě říkáte "Už se konečně vyžvejkne?" nebo "Už bude konec? o.O " Nesnášim takovýhle články. Tak pac a pusu
M.*^^

Fušuju do Rowlingové.

5. února 2013 v 14:49 | M.*^^ |  Spisovatelčím
Ano tohle jsem sesmolila já osobně(!). Ale jelikož nesnáším když si Harryho někdo změní od základů (a to tak že buď píchá s Ronem nebo s někým jiným) je mi fakt na zvracení, tak sem zachovala postavy a maličko děj. Jsem si toho vědoma, neukamenujte mě!

Albus seděl v kanceláři, lokty opřený o pracovní stůl zející novotou. Byl to jeden z mála masivních kusů nábytku, v místnosti. Prsty měl spojené, jak bylo jeho dlouholetým zvykem. Vypadal jako by byl hluboce zamyšlený, a přesto problém nad kterým zrovna bádal, působil dojmem o nic důležitějším, než byla barva jeho ponožek. Byl zjevně netrpělivý, víčka měl stisknutá pevně k sobě. Jediným rušivým pohybem byl jeho dech, který prozrazoval, že ředitel žije. Jemný pohyb hrudníku zřetelně narušoval kamenné vzevření. Místnost byla zahalená pod rouškou ticha. Mladý fénix Fawkes oklováváním slonovinové kosti narušoval téměř posvátné ticho místnosti. Ale i fénix byl zjevně neklidný. Stejně jako jeho pán se soustředil na něco, co naplňovalo místnost energií a silou zároveň. Velké pozlacené hodiny na druhé straně pracovny odbily půlnoc. "Už je na čase. Dorazil Albusi. Je u Zapovězeného lesa." promluvil ostrým, povýšeným hlasem obraz, který visel za ředitelovým křeslem. "Děkuji Philiasi. Zřejmě našeho přítele půjdu přivítat, než stačí dorazit do školy." odvětil klidně Bumbál a konečně otevřel oči, ale viditelně se ještě neměl k odchodu. "Pospěšte si Brumbále," zakrákal po chvilce ticha bývalý ředitel Bradavic, který se na obrazu mračil víc než obvykle "nebude tam čekat věčně.
 


Vánoce hrajou gloria.

7. října 2012 v 11:07 | M.*^^ |  Fantazíruju

Vánoce, Vánoce přicházejí

To se jen tak často nestává, že bych se probudila s ryze vánoční náladou. Určitě za to může babička, která dole z nějakého nevysvětlitelného důvodu dělá bramoborý salát - nejím ho stejně tak jako majonézu, ale stejně je to jakýsi symbol Vánoc, teda alespoň pro mě - a provoněla tak celej barák. Pokud se teda jakémusi vajíčkovému, bramborovému či okurkovému odéru dá říkat vůně J . Tak chybí už jenom kapr, taktéž ho nejím a to částečně kvůli uctění jeho památky a taky kvůli jeho kostičkám. Když nad tím tak přemýšlím jím z toho typicky vánočního jídla jen cukroví. To miluju,Už chybí jen stromeček. Umělý samozřejmě. Protože jak mamka říká "Nekoupila jsem do obejváku bílej koberec, aby se hned zničil." Kdo jí říkal, že má kupovak krajně nepraktickej bílej?! Takže aspoň umělý.

Díky Bohu nemrzne, ale ani nesněží, přestože není nic hezčího než blbnout ve sněhu do znecitlivění celého těla mrazem. Moje sváteční nálada mi přijde krajně nemístná a hlavně docela netypická na říjen. Ještě se musím zmínit, že mi právě v uších hrají koledy. "A když sfouknu svíčky, dodnes slyším tvůj smích. A pak že "Sliby se maj plnit o Vánocích." ". Snad jedna z těch mých nejoblíbenějších.

Tak snad jen šťastný a veselý J
M.-.-

Rub a líc věci.

24. září 2012 v 20:31 | M.*^^ |  Co mě sere
Holčičky, slečny, ženy, matky a babičky. Obecně si myslím, že ženy jsou důležité. Vlastně rodí děti,což je docela záslužná činnost, když vezmeme v úvahu, že těmi dětmi jsou i muži. Kluci, chlapci, otcové a dědečkové. Jak .. eh dojemné. Táta přece ochrání svou malou holčičku. Dědeček ji nadevše miluje a své vnoučky učí to co učil jejich otce. Takhle to vypadá, že svět je vlastně udělán celkem důmyslně. Jen si to vezměte. Muži a ženy se navzájem milují a pak milují své děti. Všichni si celkem spokojeně žijí.
A teď zabrousíme do temnější postraní uličky života a na kouknem na tenhle idelickej vztah ještě jednou. Holčičky, sprosté jako malí dlaždiči nadávají a v parcích si balí cigarety. Slečny bez cigára pomalu nevyjdou a na každém kroku je pronásledují - zdobí - tuny make-upu. Některé matky si svých ratolestí neváží tak jak by měly, přestože musím uznat, že někdy to jde možná trochu ztuha. I když víte, že jste to dítě porodily a vlastně i takhle vychovaly. Babičky pracují, aby měly alespoň nějaké peníze, když nepočítám mizerně malý důchod a na vnoučata, která v pozdějším věku stejně ani nezajdou,si čas hledají poněkud těžko.
Ani muži nejsou svatí. Chlapci už v 6-ti letech koukají na porno a přijdou si šíleně dospělí. Otec to ovšem neví. Pokud se totiž nehádá se svou drahou polovičkou, nebo nevysedává v hospůdce, je příliš unavenej na to řešit problémy. Nebo přijde a vyřeší si to ručně. Pokud se tedy otec v domácnosti nachází. Dědeček s babičkou chodí svorně do práce. Zbytek volného času stráví sledováním zpráv, při kterých nadává na dnešní dobu a vlastně na všechno co může.
Nechápejte mě špatně. Rozhodně nejsem pesimista, ale jen sem měla chuť shrnout fakta. Nepochybuju o tom, že se to někomu nebude líbit. Stejěn na vás nezáleží. Jsou prostě rodiny typu 1 a typu 2. Nemůžete říct, že některých je víc a některých je míň. Prostě to tak je a já měla potřebu vnutit světu to, co všichni ví. To co je všem známé. To co se ale neříká tolik jak by se mělo. A proč taky, že? Říkat to nemá smysl o nic větší než to napsat. Lidi si jenom stěžují. Na špatné manželství, na svoje děti a na společnost kolem. Tak co kdyby se s tím sakra něco pokusili udělat? Všichni?
Heh.

Přestaňte, zabíjíte je!

23. září 2012 v 21:09 | M.*^^ |  Fantazíruju
Věřím. A věřit se dá na lecost. Vlastně i v kohokoliv.
Nebudu tu opakovat, co již bylo řečeno. Stejně se tomu ale nevyhnu. Petr Pan. Překvapilo mě, kolik lidí neví, že tahle hláška pochází z Petra Pana. Po pravdě, film miluju z velké části, kvůli hlavnímu hrdinovi, který nikdy nechtěl dospět. Také nikdy nedospěl. Z části to tu píšu, jelikož mu závidím a z části proto, že mi přijde vůči filmu důstojné to zmínit. Víra hory přenáší, jak se říká. Nemyslím si o tomhle rčení či co to je nic publikovatelného už jen z hlediska fyzikálního významu. Né, že bych fyziku měla ráda, ale ráda se šťourám ve významech slov. Ale to je jedno. Víra, nehmatatelná síla, tu prostě je, byla a bude. Doufám,že bude. Je to něco životně důležitého. Viděli jste HP? Harry měl svého patrona,jelena. Musel myslet na nějakou šťastnou vzpomínku a jednoduše věřit. Patron ho zachránil bez mrknutí oka. Že jsem jenom bláznivá holka? Že věřím na Pottera? Proč bych neměla? S vírou jak v nadpřirozeno tak ve šťastný konec se přece jen žije aspoň o maličko líp. Teda mě jo.
Když si stále opakujete, že věřit v něco je stejně hloupé a nedůstojné vašemu věku, utopíte se. Bude plácat rukama, ale nakonec vás to přestane bavit. Ztratíte víru, nebo vůli, žít. Nejsem zastánce Boha. Jsem na to svým způsobem hrdá. Ateistka jako vyšitá :D . NEodsuzuju věřící, i když na ně mám svůj názor. Značně předpojatý,ale mám. Tak prosím nekritizujte, je to můj názor. To,že někoho odsuzuju a vy za to odsoudíte mě nejste o nic lepší než já. Tak to by bylo k tomohle.
Jsem pověrčivá. Nikdy neůžete říct, že víly nejsou. Protože vždycky, když to řeknete umře jedna víla. Víly jsou přece tak kouzelná a zdánlivě neskutečná stvoření. Ať už jsou dobré nebo zlé. Děti potřebují věřit na víly. A vy je svým názorem zabíjíte. Stejně jako zabíjíte všechny bytosti, nebo věci na které buď z vlatního přesvědčení nebo z vlastní hlouposti nevěříte.

Lidé potřebují věřit. A víly nesmí umírat. Nezáleží na mě, záleží na nás. Věřte si! Věřte na víly a ony, ať jsou hodné nebo zlé se vám odvděčí. Ony musí existovat. Věřte.

Zvrácená doba lajků.

9. září 2012 v 19:59 | M.*^^ |  Co mě sere
Jo. Nakreslím obrázek a vyfotím si ho. Samozřejmě vrcholové dílo,hodno obdivu jest. Dám si fo na fejs. To budou čumět. "Trvalo mi to hodinu. Krituzujte. Snaha byla. " tak zní komenátř k fotce. Už jen čekat na lajky. Přátelé, neb spíš fb přátelé, hned píšou jak se mi to povedlo. Co na tom,že oko je nepřirozeně křivé s koutkem protáhlým a značně podivným. Sebevědomí stoupá. Jes. Nějakej debil mi tam napíše, že to vypadá spíš jako pětiminutová práce. Jak si to dovolil? o.O Oči na vrch hlavy. Okamžitě odepíšu ať nekritizuje.
Logika? Vystřeluje mi ruka a zhluboka dýchám,abych se nerozkřičela. Jsem maximálně iritovaná (miluju to slovo :D ). Co ty holky čekají? Když si napíšou kritizujte a pak peskujou každýho,kdo nenapíše "To je ale krásný". Nemusí ani napsat kritizujte,vždyť zveřejní svoje dílka ostatním. S kritikou počítat prostě musí. To je jako s jejich fotkama. Holka,která má buď hodně přítel na fejsu nebo lajkuje fotky ostatních tak oni jí to oplatí. Stejně tak jako když si napíše "Jsem hnusná,ale jiná nebudu." Čekají na "Néé,jsi přenádherná." nebo "Zlato závidím ti krásu." Já mám vždycky chuť napsat "Jo seš šereda,spokojená?!". Fakt se držím,abych nebyla hnusná. Tak raději nepíšu nic a lajknu jen fotky,které se mi líbí. Tím spíš si pak vážím lajků,které dostanu né za odměnu,ale kvůli fotce. V dnešní době se krása fakt měří počtem lajků na profilovce. Zvrácená doba.

M.-.-

ŠÍleně spokojený nedospělí.

7. září 2012 v 20:34 | M.*^^ |  O mě, pro mě,za mě
Ano, už jsem na střední škole. To neznamená to, že jsem dospělá!
Ano, stýská se mi po základce. Slzy z člověka nedělají dítě!
Ano, změnila jsem se. Ale jsem to pořád já!
Ano, mám opravdové přátele. Na nic si před nimi nehraju!
A ano, dospěla jsem. Což neznamená, že se můj život změnil.

Možná vám přijde příšerné, že tohle tvrdí čerstvá prvačka a bezejmenná patnáctka. Přitom jak směšně to celý vyzní. Dospěla jsem. Fíha. Ne, nepřipadám si dospělá tak, jak tohle slovo zní. Nepřipadám si chytrá, rozumná a nedělám to, co bych měla. Přesto jsem dospěla. A můžu to říct s klidným svědomím. Dospělost pro mě není určitá vyzrálost ve smyslu, jaký si představuje většina náctiletých děcek, mezi které se hrdě řadím. K dospělosti, kterou jsme asi všichni tak do těch šesti let vnímali, jako určitou neomylnost rodičů mám asi tak daleko, jako k tomu stát se baletkou :D .
Myslíte si, že dospělost znamená cigára, chlast a sex? Občanka? Dovršení 18? Prosimvás! Teď se zamyslete. Dospělí jsou jen kvůli jejich věku takto označováni? Ne. Dokáží se postarat o sebe i o nás. Rodiče. Dospělost se nedá nahnat líčením, chlastem a silnýma řečma.

Opustila jsem základku. První den na střední úspěšně obrečela a odpoutala se od učitelů, kteří nás vodili za ručičky. Jsem hrdá na svou základku. Jsem hrdá na učitele, možná proto jsem taková, jaká jsem. Jsem hrd na prostředí, ve kterém žiju. Jsem to prostě já. Se vším všudy okolo mě. Odešla jsem a BUM! Stydlivost ve větší míře odpadla. Dokážu říct svůj názor a mám určité představy o budoucnosti. Utužilo se moje přátelství se spoustou lidí. A já jsem za to strašně ráda. Originalita, vždycky mnou prosazovaná věc. Teprve teď jsem jí přišla na kloub. Jsem relativně šťastná. Všechno je přece jen relativní nebo ne? :)
Nakonec stále jsem šílená, praštěná a naprosto nepochopitelná. To patří k věku ne? Můžu říct "JSEM SE SEBOU SPOKOJENÁ! " No můžete to říct taky? Ne?! Tak kdo je víc? :D Jsem stále dítě. Doufám ,že budu co nejdéle. Není důvod chvátat. Dospělost přijde. Vždycky. Bohužel. Nebo bohudík? Né, nechci dospět.

Vidíte to? Pořád jako malá :D

M.-.-

Má lásko,voníš deštěm.

24. srpna 2012 v 19:50 | M.*^^ |  Foťákuju
Déšť. Mám ho ráda. Nikdy nenosím deštník a pak vypadám jako zmoklá slepice. Nevadí mi to. Zdá se mi,že pokud prší je nepřirozené být suchý. Tak jako tak. Bez deštníku nebo s ním. Budete stejně mokrý. I když poctatně míň než já. Cvok,kterej si do uší narazí sluchátka a prodírá se mezi lidmi, kteří vypadají naštvaně, mokře nebo obojí. V rukou svírají obrovské,mnohdy rozbité deštníky. Ráda se mezi nimi proplétám a bavím se jejich nasranými výrazy. Miluju to. Nebo jen tak nasednou do autobusu. Klidně bych jezdila celý den sem a tam. A koukala jak prší.
Tahle fotka není extra kvalitní. Tak jako za jízdy focená foťákem. Ale prostě se mi líbí. Narazila jsem na ní před týdnem. Foceno 10.10.2011 v 6:41 cestou na nultou :)

Pes - nejlepší přítel člověka.

24. srpna 2012 v 18:47 | M.*^^ |  Foťákuju
Pes je nejlepším přítelem člověka, člověk je nejhorším údělem psa.
Pes - je tu ,když ho potřebuješ.
Pes - vždycky tě vyslechne.
Pes - nikdy tě neodsoudí.
Pes - nechá tě vybrečet do kožíšku.
Pes - rozveselí tě, když je ti nejhůř.
Pes - skvěle se s ním hraje fotbal :)
Pes - udrží tajemství.
Pes - ví o tobě všechno a přesto tě miluje.
Pes - kousne v tu pravou chvíli.

Možná právě proto je Blačík ten první, kdo se tu objeví. Umřel dva dny před Štědrým dnem. Minulý rok. Nikdy na něj nezapomenu. Byl to ten nejlepší přítel jakého si člověk může přát. Můj pejsánek. Můj Black. Měl svojí hlavu. Miloval zmrzlinu. Nevěřil cizím lidem. Stejný jako já. A víte co? Vy jste ho neznali. V mém srdci bude žít navždycky! Ten nejhezčí kříženec vlka a vlčáka.
Foto pod perexem.

Další články


Kam dál